Osteoartitida: léčba bolesti pomocí monoklonálních protilátek

Tento článek obsahuje reklamní sdělení.

Osteoartitida patří mezi častá onemocnění psů, dominantním projevem je bolestivost vedoucí k zhoršené kvalitě života zejména z důvodu neschopnosti provádění běžných denních aktivit.

Úvod

Příčinou osteoartritidy jsou progresivní degenerativní změny vedoucí k poškození kloubní chrupavky, subchondrální kosti, periartikulárních struktur a synovie. I když je osteoartritida nejčastěji iniciována vrozenou poruchou vývoje kostí, na rozvoji onemocnění se může podílet věk, výživa, genetika i vlivy prostředí. Klinické příznaky jsou veterinárním lékařům dobře známy – kulhání po zátěži, problémy se skákáním, vyjít schody, postavit se nebo ztuhlost. Tyto příznaky se rozvíjí u 20-30 % psů a 40 % koček postižených osteoartritidou.

Aktuálně probíhá analgetická terapie osteoartritidy zejména použitím nesteroidních antiflogistik. Tato léčba však nemusí být pro všechny pacienty vhodná – ať už se jedná o problém s perorálním příjmem léčiva, možnými interakcemi léčiv u polymorbidních pacientů nebo nutností pravidelného monitoringu jaterních a ledvinných funkcí.

Patogeneze bolesti

Za jeden z důležitých mediátorů bolesti u osteoartritidy je považován nervový růstový faktor (nerve growth factor, NGF). V prenatálním a raném postnatálním vývoji je NGF esenciální pro funkci senzorických i sympatických nervových vláken, kdežto v postnatálním vývoji je jeho primární funkce v nocicepci (tj. vnímání bolesti) akutní i chronické postoperační i osteoartritické bolesti. NGF slouží v tomto procesu jako mediátor, tj. senzibiluje nociceptory (receptory vnímající bolestivé stimuly) a je produkován okolními tkáněmi v reakci na poškození. Vazba NGF na konce senzorických nervových vláken způsobí zvýšenou dráždivost (periferní senzibilaci) a stimuluje tvorbu dalších neutrotransmiterů bolesti. Kromě toho se NGF váže na mastocyty a další buňky imunitního systému s cílem vyloučení histaminu, serotoninu i dalšího NGF, čímž se odpověď potencuje.

 

Léčba pomocí monoklonálních protilátek

V poslední dekádě se nám na veterinární trh dostává řada monoklonálních protilátek umožňující velice cílenou terapii. Monoklonální protilátky se získávají z jednoho klonu B lymfocytů myší nebo rekombinantním inženýrstvím. Specificky vážou molekuly, například cytokiny, receptory nebo buňky a touto vazbou brání aktivitě dané cílové molekuly. Jelikož mohou protilátky jiného druhu vyvolat imunitní odpověď u jiného (cílového) druhu, pomocí inženýrství je možné pozměnit aminokyselinové sekvence protilátek tak, aby byly méně imunogenní. Bedinvetmab je monoklonální protilátka vyvazující NGF, v důsledku čehož se NGF nemůže vázat na své receptory a tím snižuje množství mediátorů bolesti a další amplifikaci neurogenní bolesti.

Aplikace a účinnost

Bedinvetmab se aplikuje subkutánně jednou měsíčně, což umožňuje lepší kontrolu nad medikací pacienta než při domácí terapii NSAID. Ke zvýšení mobility, snížení bolestivosti a celkovému zlepšení kvality života pacienta dochází ihned po první injekci a tento efekt přetrvává celou dobu medikace. Studie z terénních praxí uvádějí až 82% zlepšení kvality života po dobu trvání studie, tj. 9 měsíců.

Bezpečnost

Bedinvetmab je považován za velice bezpečnou látku, jejíž odbourávání nezatěžuje játra ani ledviny. Monoklonální protilátky jsou v játrech metabolizovány na peptidy a aminokyseliny a mohou být použity pro syntézu proteinů de novo nebo vyloučeny ledvinami. Eliminace se děje pomocí monocyto-makrofágového systému nebo intracelulární degradací v lyzozomech jiných buněk. Nejsou žádné známé interakce s ostatními léčivy, včetně antibiotik, antiparazitik, antiseptik, kortikoidů, antihistaminik nebo vakcín. Vakcíny je doporučeno aplikovat na jiné místo než přípravek obsahující bedinvetmab. Bezpečné je rovněž podání vyšší než doporučené dávky. Toto předávkování nebylo spojené s nežádoucí reakcí i v případě 10x větší dávky po dobu 7 měsíců. Byla také zjištěna bezpečnost se současným užíváním karprofenu po dobu 14 dnů. Z nežádoucích účinků se pouze sporadicky vyskytlo zvracení (0,3 %).

Kontraindikace

Monoklonální protilátku není možné podat zvířatům do 1 roku života, chovným zvířatům nebo laktujícím fenám. Výskyt imunogenity, tj. schopnost reagovat na léčivou látku tvorbou protilátek, je pouze 1,1 % a v tom případě je podání kontraindikováno.

Závěr

Terapie monoklonálními protilátkami je považovaná za vysoce bezpečnou a specifickou. Vzhledem k absenci nežádoucích účinků a možností dlouhodobé terapie představují monoklonální protilátky jako bedinvetmab optimální kauzální terapeutika.

Reference:

Epstein M. E. Anti-nerve growth factor monoclonal antibody: a prospective new therapy for canine and feline osteoarthritis. Vet Rec 2019; 184 (1): 20−22, doi: 10.1136/vr.k5292.

Enomoto M., Mantyh P. W., Murrell J. et al. Anti-nerve growth factor monoclonal antibodies for the control of pain in dogs and cats. Vet Rec 2019; 184 (1): 23, doi: 10.1136/vr.104590.

Keizer R. J., Huitema A. D., Schellens J. H., Beijnen J. H. Clinical pharmacokinetics of therapeutic monoclonal antibodies. Clin Pharmacokinet 2010; 49 (8): 493−507, doi: 10.2165/11531280-000000000-00000.

Olivry T., Bainbridge G. Advances in veterinary medicine: therapeutic monoclonal antibodies for companion animals. Clinician’s Brief, 2015 Mar.

SPC Librela

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *