Alfa fetoprotein
Není nic hezčího, než když má člověk zase po sto letech čas na své hobby a tím je dnes alfa fetoprotein. Vždy, když ve vzorcích vidím požadavek AFP, zadoufám, že ten, kdo jej posílá, ví co dělá. Je to totiž parametr, kde je rozdíl mezi referenční hodnotou a rozhodnou hodnotou dost dramatický. Ale pěkně po pořádku.
Alfa fetoprotein je vskutku zajímavý protein. Jak již název napovídá, má co dělat s fetálním vývojem, a to až tak, že je něco jako fetální albumin. Je produkován ve žloutkovém váčku a následně v játrech, během svého života plní například transportní funkci. Plody mají více AFP než albuminu a po porodu AFP klesá do hodnot dospělců během 8-12 měsíců. U psů je tento pokles dramatičtější – již během několika dnů. Jelikož AFP prochází do krve matky, používá se u gravidních žen k monitoringu vývojových abnormalit plodů. V dospělosti je jeho funkce neobjasněna (za humánní update budu ráda), ale když už nic, dá se použít jako onkomarker, a to zejména tumorů zárodečných buněk a hepatocelulárního karcinomu. Bohužel nic není černobílé a mezi „zdravým dospělcem“ a „pacientem s hepatocelulární karcinomem“ je šedá zóna dalších onemocnění, která mohou játra povzbudit v syntéze AFP a tím ti zhatit specifitu testu.
Co se ví u psů: Oproti CEA je počet dostupných studií vyšší, ale stále bychom je dokázali sečíst na prstech jedné osoby. V roce 1980 bylo zjištěno, že AFP odráží u psů aktuální regeneraci jater. Například při useknutí 70 % jaterního parenchymu dojde k vzestupu hodnot 10-20násobně s peakem již 10. den po operaci. AFP klesne do původních hodnot cca měsíc po resekci, protože tak dlouho zhruba trvá, než se psovi játra zregenerují do původní velikosti (kam se hrabe ještěrčí ocas, že?). Pokud psům neusekli játra, ale udělali jejich ischemickou nekrózu, peak AFP byl cca za týden a hodnoty šestinásobné od normálu. Aby bylo jasno, u zdravých psů je ve většině studií AFP kolem 50-70 ng/ml a takovou i labiny uvádějí referenčního hodnotu.
Ani když se rozkrájím, nedostanu se k první kliničtější studii o AFP z roku 1991. Což je veliká škoda, protože dle toho, co jsem vyrozuměla jinde, v ní autoři deklarovali pro odlišení primárního/sekundárního tumoru od zdravého jedince hranici AFP 225 ng/ml. Hned poté (1995) však další studie na téměř padesáti psech nenašla signifikantní rozdíl mezi psy s tumory a zdravými psy. Magickou hranici 225 ng/ml v ní překonal pouze jeden pacient s lymfomem. O další čtyři roky později bylo publikováno, že psi s hepatocelulárním karcinomem dosahovali hodnot AFP až tisícnásobných od zdravých psů: zdravá zvířata měla kolem 70 ng/ml, psi s hepatocelulárním karcinomem 2860 ng/ml, cholangiokarcinomem 75 ng/ml, hepatitis/cholangitis 310 ng/ml a nehepatálním tumorem (melanom/SCC/mastocytom/etc) 366 ng/ml. Takový neoficiální závěr této studie je, že pokud jsou hodnoty pod 500 ng/ml, tak to může být tumor i něco jiného jaterního, kdežto pokud jsou hodnoty nad 1000 ng/ml, máš asi 92% šanci na tumor jater. V roce 2002 byla provedena studie psů s multicentrickým lymfomem, kde hladina AFP korelovala se závažností onemocnění. Ale i u nejzávažnějších pacientů byla hodnota AFP zvýšena oproti zdravým jedincům pouze cca čtyřikrát. A nakonec bylo AFP měřeno v roce 2007 u pacientů s různými tumory, z čehož je jeden z mála jasných výstupů, že AFP bylo velice vysoké u psa s chronickou aktivní hepatitidou.
Kromě těchto studií existuje několik kazuistik s hodnotami AFP: 336 ng/ml u hepatocelulárního karcinomu dvouleté čivavy, 1513 ng/ml při stejné diagnóze u pětiletého kokra a 400-500 ng/ml u opakovaných měření 13letého maltézáčka s hepatoblastomem.
Co si z toho vzít? AFP není optimální parametr pro screening suspektně onkologického pacienta, jelikož tě slova suspektně nezbaví. Může ti pomoct částečně v lokalizaci procesu, ale o jeho povaze nebudeš mít jistotu. Hodnoty vyšší než 10násobné od referenčního rozmezí tě opravňují vyslovit opatrnou prognózu. A nakonec, jedna studie vyhodnotila AFP jako užitečný při hodnocení relapsu tumoru jater, ale jako obvykle, dat máme málo.