Menu Zavřeno

KONSENZUS ACVIM: Doporučení terapie a prevence urolitiázy u psů a koček

V roce 2016 byl publikován konsenzus doporučení terapie a prevence urolitiázy u psů a koček. Celý článek je zase volně ke stažení – zde. Výčet doporučení včetně strohých informací jsme pro vás přeložili.

Konsenzus se shodl na těchto doporučeních:

  • Struvitové urolity by měly být terapeuticky rozpuštěny. Infikované i sterilní struvity je možné rozpustit pomocí diety. Rozpuštění sterilních struvitových urolitů trvá obvykle 2-5 týdnů. Ve veterinární medicíně není popsáno zvýšené riziko uretrální obstrukce.
  • Urocystolity spojené s klinickými příznaky by měly být vyjmuty minimálně invazivní metodou. Preferované metody jsou: urohydropropulze, košíkové vyjmutí nebo další metody nezahrnující chirurgii. U větších urolitů, které neprojdou uretrou je vhodné zvolit místo cystotomie: terapeutické rozpuštění, intrakorporeální laserovou litotripsii nebo pekutánní cystolithiotomii. Je vhodné zvážit rozpuštění urátových urolitů před jejich vyjmutím. Dieta s nízkým obsahem purinů, alkalizující, diuretická a podání inhibitorů xanthinoxidázy je schopné rozpustit uráty během 4 týdnů. Tato terapie může být efektivní u dalmatinů, u psů s nekorigovaným onemocněním jater rozpuštění není možné. Je vhodné zvážit rozpuštění cystinových urolitů před jejich vyjmutím. Pro management je vhodné zařazení nízkoproteinové alkalizující diety s přídavkem tioproninu. Optimální pH pro terapii je nad 7,5. Kočky mohou mít intoleranci tioproninu.
  • Klinicky nedůležité urocystolity, které pravděpodobně nezpůsobí obstrukci, nevyžadují vyjmutí.
  • Klinicky nedůležité urocystolity, které pravděpodobně způsobí obstrukci, by měli být vyjmuti minimálně invazivní metodou.
  • Uretrolity by měli být řešené intrakorporální litotripsí a košíkovým vyjmutím (basket removal). Intrakorporeální litrotripsie je 100 % efektivní metodou. U pacientů, kde anatomické poměry znemožňují využití této metody, je metodou volby urohydropropulze s perkutánní cystolitotomií nebo cystotomií.
  • Chirurgické vyjmutí urolitů z uretry není doporučeno. Pooperační komplikace a nežádoucí účinky zákroku jsou natolik časté, že tato metoda není doporučena jako metoda volby.
  • Pouze problematické nefrolity by měli být léčeny. Přítomnost nefrolitů nezhoršuje progresi chronického onemocnění ledvin u psů a koček.
  • Struvitové nefrolity by měli být terapeuticky rozpuštěny. Přibližně 20-30 % urolitů psů horních cest močových jsou struvity, kde se předpokládá možnost rozpuštění.
  • Rozpuštění není vhodnou metodou volby u koček s obstrukcí horních cest močových urolity. Více než 90 % nefrolitů a ureterolitů koček je složeno z kalcium-oxalátu.
  • Problematické nefrolity by měli být odstraněny minimálně invazivní metodou.
  • Hydronefróza a hydroureter proximálně před obstrukční lézí jsou postačující pro diagnózu ureterální obstrukce.
  • Obstrukce ureteru vyžadují okamžitou intervenci.
  • Medikametózní terapie ureterolitiázy je obvykle neúčinná a je vhodné zvážit minimálně invazivní odstranění.
  • Obstruktivní ureterolity u koček by měli být řešeny subkutánním ureterálním bypassem nebo ureterálním stentem.
  • Obstruktivní ureterolity u psů by měli být řešeny ureterálním stentem. Ureterální stenty jsou spojené s nejnižší krátkodobou a dlouhodobou morbitidou a mortalitou ve srovnání s jinými metodami. 
  • Složení ureterolitů ovlivní následný management. (Struvity = stent + rozpuštění, kalcium-oxalát = stent + dlouhodobá terapie nebo extrakorporeální litotripsie, cystin a urát = stent + medikace/dieta).
  • Je vhodné rutinně kultivovat moč u pacientů s ureterální obstrukcí a zvážit antibiotickou terapii. Polovina psů s ureterální obstrukcí mělo pozitivní mikrobiologickou kultivaci moči.
  • K prevenci sterilní struvitové urolitázy jsou vhodné diety s nízkým obsahem hořčíku a fosforu, které acidifikují moč. Struvity jsou dobře rozpustné po snížení obsahu jejich prekurzorů v moči a poklesu pH < 6,5.
  • Primární prevencí infekcí-indukované struvitové urolitiázy je eliminace infekce močových cest. Infekce močových cest s ureáza + mikroorganizmy je esenciální pro vznik infekcí-indukované struvitové urolitiázy. Kultivace moči by měla proběhnout každý měsíc po dobu 3 měsíců.
  • Pro snížení rekurence kalcium-oxalátové urolitiázy je vhodné snížit hustotu moči, zabránit acidifikaci moči a zabránit příjmu krmiva s nadbytkem proteinů. Rekurence kalcium-oxalátové urolitiázy je vysoká. Krmení suchého krmiva s vysokým obsahem soli není doporučené jako náhražka vlhkého krmení. Diety s vyšším obsahem sodíku způsobují zvýšení exkrece moči, které je však pouze přechodné. U psů a koček s perzistentně kyslou močí je vhodné zvážit podání alkalizátorů – např. citrát draselný. Citrát draselný je alkalizující sůl, která při podání PO podporuje exkreci a alkalizaci moči. Při časté rekurenci kalcium-oxalátové urolitiázy zvážit podávání thiazidových diuretik. Thiazidová diuretika zvyšují reabsorpci filtrovaného vápníku.
  • Pro snížení rekurence urátové urolitiázy je vhodné snížit hustotu moči, alkalizovat moč a snížit příjem purinů. U pacientů, kde selhali dietetické opatření a jsou homozygoti pro vrozenou hyperurikosurii je vhodné zvážit podání inhibitorů xanthin-oxidázy. Rekurence urátové urolitiázy je běžná, zejména u psů s genetickou mutací transportéru. Dávkování allopurinolu závisí od závažnosti onemocnění, endogenní produkci purinů, množství purinů v dietě, pH moči a objemu moči.
  • Pro snížení rekurence cystinové urolitiázy je vhodné snížit hustotu moči, snížit množství přijatého živočišného proteinu, sodíku, zvýšit pH moči a kastrace. Pokud nejsou opatření dostačující je vhodné pro snížení množství cystinu podat tiopronin (Thiola). Podávání tioproninu může být spojeno s vedlejšími účinky (horečka, anémie, lymfadenopatie) a proto je určeno pro pacienty v závažném stavu (např. nefrolitiáza) nebo rekurentní případy nereagující na jiné opatření.
Přeložila a redigovala: MVDr. Ivana Váňová, PhD.

Zdroj: J.P. Lulich A.C. Berent L.G. Adams J.L. Westropp J.W. Bartges C.A. Osborne. ACVIM Small Animal Consensus Recommendations on the Treatment and Prevention of Uroliths in Dogs and Cats. J Vet Intern Med. 2016 Nov;30(5):1564-1574. doi: https://doi.org/10.1111/jvim.14559

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *