Polycytické onemocnění ledvin (PKD)
Základní informace
Zkratky: PKD
Plemena: více
Způsob dědičnosti: autozomálně dominantní
Nástup klinických příznaků: USG nález obvykle do roku života
Identifikovaná mutace: PKD1
Patogeneze, klinika:
- tvorba renálních cyst, obvykle jsou přítomny do jednoho roku života.
- selhání ledvin později.
Genotypy:
- N/N = zdravý,
- N/+= postižený,
- +/+ = postižený.
Popis
Polycystické onemocnění ledvin (PKD) je vrozené onemocnění vedoucí ke vzniku cyst v ledvinách a někdy i v játrech nebo pankreatu. Cysty vznikají pozvolně a progresivně, způsobujíc tak poškození tkáně ledvin vedoucí k jejich poruše až selhání. U lidí patří tzv. autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin k nejčastějším genetickým onemocněním s incidencí 1:200 až 1:1000. Ještě v roce 2004 bylo PKD nejčastějším genetickým onemocněním koček v USA, kdy se vzhledem k množství chovaných perských koček a jim příbuzných plemen předpokládalo, že PKD postihuje 6 % všech koček. Genetické testování umožnilo časnou identifikaci postižených jedinců a jejich vyloučení z chovu, což vedlo k poklesu výskytu onemocnění. Zdaleka nejčastěji se vyskytuje u perských koček, případy jsou však popsány i u dalších, např. exotické krátkosrsté, skotské klapouché, americké krátkosrsté, britské krátkosrsté, ragdoll, mainské mývalí nebo kříženců.
Případy PKD u koček jsou datovány do 70. let minulého století. Hereditární charakter onemocnění byl identifikován v devadesátých letech na základě analýz rodokmenu jako autozomálně dominantní s kompletní penetrací (tj. onemocní 100 % koček nesoucích mutaci). Doposud nebylo popsáno žádné homozygotní zvíře s PKD mutací, což naznačuje, že je homozygotní forma letální již in utero.
Mutace PKD1 genu odpovídající za rozvoj PKD byla identifikována v roce 2004. Náhrada cytozinu adenosinem na pozici 3284 exonu 29 genu PKD1 byla přítomna u 30 % perských koček. V rámci studií koček s cystickými změnami na ledvinách je asi 5 % negativních homozygotů, tudíž existují hypotézy, že se na rozvoji onemocnění může podílet ještě jiná neidentifikovaná mutace. Kromě vrozených příčin je nutné diferenciálně diagnosticky zvážit prostou renální cystu, cystické změny v důsledku chronického selhání ledvin nebo přítomnost cysty jako součást nádorového onemocnění.
Přesná patogeneze PKD není zcela objasněna ani v humánní medicíně. Mutace genu PKD1 způsobuje modifikaci proteinu polycystin-1 exprimovaného mimo jiné v primárních ciliích (nemotilních celulárních organelách přítomných na tubulárních buňkách nefronu směrem do lumen), které jsou v kontaktu s močí. Proces formace cyst je pravděpodobně kombinací zvýšené buněčné proliferace, sekrece tekutiny a alterace extracelulární matrix se ztrátou polarizace cilií, čímž dochází k poruše reabsorpce vody.
Paraklinicky je dominantním nálezem PKD přítomnost cyst v parenchymu ledvin. Tyto cysty jsou různě velké a různého počtu. Jsou přítomny již od narození, formují se v buňkách renálních tubulů a nejčastěji jsou patrné v kůře nebo na kortikomedulárním rozhraní. Cysty se věkem postupně zvětšují, nelze však vůbec předvídat rychlost progrese onemocnění. Je dokonce známo, že rozvoj cyst může mít jiný průběh na každé ledvině postižené kočky. Klinický obraz odpovídá selhání ledvin – vyskytuje se apatie, anorexie, ztráta hmotnosti, zlá kvalita srsti, Pu/Pd a gastrointestinální příznaky. Průměrná doba nástupu klinických příznaků je ve věku sedmi let, ale nejsou výjimkou i případy ve věku čtyř nebo deseti let.
Laboratorní nálezy jsou nespecifické, indikující selhání ledvin (azotemie, hyperfosfatemie, neregenerativní anémie, proteinurie). Diagnostika je založená na zobrazovacích metodách, zejména ultrasonografickém vyšetření ledvin. Doporučený věk pro USG vyšetření je alespoň deset měsíců, jelikož v nižším věku může být identifikace cyst náročná. U koček do 15 měsíců se za diagnostický považuje nález alespoň jedné cysty, u koček starších 50 měsíců musí být pro vyslovení diagnózy přítomné alespoň 4 cysty.
Pro časnou diagnostiku a chovatelský management je optimální stanovení diagnózy pomocí genetického vyšetření. Na test se zasílají bukální stěry nebo EDTA krev. Jak již bylo zmíněno, onemocnění se dědí autozomálně dominantně a tudíž je s rozvojem onemocnění spjata přítomnost pouze jedné mutované alely. Prevalence PKD u perských a dlouhosrstých koček se v jednotlivých studiích na světě udává mezi 36-50 %. U ostatních plemen existuje pravděpodobně vztah mezi geografickou lokalizací a výskytem mutace (např. 54 % postižených skotských klapouchých koček v Japonsku versus necelých 5 % v Turecku).
Reference
Váňová, I.: Polycystické onemocnění ledvin u koček, Zvěrokruh, červenec 2022.
Další informace