Periodická hypokalemická polymyopatie

Základní informace

Zkratky: hypokalemie

Plemena: více

Způsob dědičnosti: autozomálně recesivní

Nástup klinických příznaků: obvykle do roku věku

Identifikovaná mutace: WNK4

Patogeneze, klinika:

• ventroflexe hlavy,
• svalová slabost,
• terapie per os suplementace.

Genotypy:

• N/N = zdravý,
• N/+= přenašeč,
• +/+ = postižený.

Popis

Za příčinu periodické hypokalemické polymyopatie je považována nonsense mutace v genu kódujícím enzym lyzin-deficientní proteinkinázu 4 (WNK4). WNK4 je exprimována na tkáních obsahujících sekreční epitel, přičemž nejvyšší hodnoty jsou v ledvinách. WNK4 snižuje aktivitu sodno-chloridového kotransportéru přímo poklesem jeho exprese na plasmatické membráně. To vede ke snížení množství chloridu a sodíku transportovaného do buněk distálního stočeného kanálku ledvin. WNK4 má také klíčovou roli v kontrole epiteliálního sodného kanálu, který je odpovědný za reabsorpci sodíku a v snížení výskytu draselného kanálu ROMK1. Jinými slovy, WNK4 reguluje aktivitu všech hlavních transportérů sodíku a draslíku v ledvině, fungujíc jako molekulární spojka v rovnováze retence tekutin a ztrát draslíku zprostředkovanými aldosteronem. Zatímco u lidí způsobuje mutace WNK4 pseudohypoladosteronizmus, barmské kočky se stejnou mutací trpí zvýšenými ztrátami draslíku ledvinami, což vede k rozvoji klinických příznaků svalové slabosti a polymoypatie.

První zmínky o (pravděpodobně) této nemoci sahají do Austrálie v roku 1983, kdy byly dvě koťata barmské kočky, postižené neznámou nemocí, nenápadně zmíněna v diskusi k pacientovi s hyperaldosteronizmem. Poté bylo onemocnění zaznamenáno i v dalších zemích: Velké Británii, Novém Zélandu, Německu nebo Nizozemsku. U barmských koček z USA však onemocnění nikdy nebylo pozorováno, jelikož jsou geneticky odlišné od linií evropských, jihoafrických a australských.

Onemocnění bylo popsánu u barmské, bombajské a tonkinské kočky, avšak potenciálně mohou být v ohrožení i jejich kříženci: burmilla, australská mist nebo tiffany. Klinické příznaky se vyskytují většinou ve věku 2-10 měsíců, zdá se tedy, že mateřské mléko bohaté na draslík chrání sající koťata. Příznaky jsou mnohdy téměř patognomické (svalová slabost a bolest), avšak jejich spontánní remise a relapsy komplikují diagnostiku. Nejvíce charakteristickým příznakem je pasivní ventroflexe hlavy a krku („labutí“ vzhled); kočky dále mnohdy nejsou schopny fixovat hlavu během lokomoce, následkem čehož hlavou „pokyvují“. Je popisováno, že v důsledku této slabosti mohou, pokud si potřebují prohlédnou okolí, vykazovat postoj „surikaty“. Slabost končetin se vyskytuje nepravidelně, může se přitom jednat o hrudní nebo pánevní končetiny, a deficit může být vyjádřen pouze od neschopnosti vyskočit až po parézy (které mohou být zaměněny za ataxii). Pohyb je pro tyto kočky více náročný a v důsledku zvýšené námahy svalů může docházet k tremoru. Příznaky jsou epizodické, ale není zde zjevný vzor opakování a je zvažováno, že exacerbace onemocnění může být spuštěna externím impulzem.

Diferenciálně diagnosticky bychom mohli k uvedeným příznakům uvést sarkoglykanopatii devon rex, myasthenii gravis, polymyosititdu, protozární polymyopatii, chronickou otravu organofosfáty a samozřejmě jiné stavy vedoucí k hypokalemii.

Za diagnostický se považuje nález hypokalemie u kočky vykazující uvedené symptomy, přičemž hodnota draslíku by měla být nižší než 3, příp. 2,5 mmol/l. V obdobích bez klinických příznaků může být draslík v normě. Pokud dojde k dramatickém poklesu draslíku, dochází vlivem poškození svalů k vyplavení svalových enzymů – CK, AST a ALT. Elevace AST a ALT může přetrvávat déle než elevace CK. Vzhledem k možnosti genetického testování je diagnostika onemocnění zjednodušena – k potvrzení stačí EDTA krev nebo stěry z bukální sliznice. Onemocnění se dědí autozomálně recesivně s vysokou mírnou penetrace, tj. onemocnět mohou jen jedinci s mutací v obou alelách. Dle dat z UK a USA bylo recesivních homozygotů 7 %, 5 % a 1,6 % z populace bombajských, tonkinských a barmských koček.

Terapeuticky se stav řeší suplementací draslíkem. Někteří autoři uvádějí, že u části koček dochází ke spontánnímu zlepšení kliniky a suplementace může být ve věku kolem 1-2 let ukončena.

Reference

Váňová, I. Periodicka hypokalemicka polymopatie, Zvěrokruh, duben 2022.